Každý člověk má své priority nastaveny nějak jinak. Někdo má raději věci technické, druhý zase spíše drobnosti, které jsou třeba jako vzpomínka na nějakou událost. Proto máme doma například nějaké plyšové hračky. Většinou si je sem přinesou naše partnerky, které dostaly například plyšového pejska od někoho z rodiny a vždy když se na něj podívají, vzpomenou si na toho dotyčného. Takových hraček máme doma určitě více. A nemusí být zrovna vzpomínkové. Třeba jste si chtěli jen tak udělat radost. Nemůžete mít s různých důvodů živého psíka, tak jste si koupili alespoň plyšového. Nebo nějakou jinou věcičku.
Medvídka, draka, nebo třeba oblíbenou postavičku z nějakého filmu či seriálu. Dali jste ji na čestné místo, aby byla na očích, protože zavřená někde kde není vidět, to nemá moc velký smysl. Takže když se pak touláte po návštěvách, vidíte všude podobný obrázek a není snad ani domácnosti, kde by něco podobného nebylo. U starších lidí, kteří ještě stále nejsou pobláznění cizozemskou tvorbou tak uvidíme Rumcajse, krtečky, vílu Amálku, kdežto u těch mladších třeba želvu Ninja, nebo Godzilu. Co je hezčí a milejší, na to má každý svůj názor a každý jiný.
Je však smutné, že naše klasické krásné pohádkové postavičky jsou nahrazovány těmi západními pitomostmi, o těch východních ani nemluvě. Například plyšový krtek je přece roztomilý, rozhodně více než nějaká želva. Ale to je věc názoru. Spoustu těchto věciček pak najdeme v pokoji dětí, tam se jich bude válet nejméně dvacítka a nikdo z rodičů neumí vysvětlit, proč to kdysi koupil. Dítě se nad tím zaraduje, ale druhý den většinou o ní neví, protože nemá žádné funkce a je to spíše okrasa. Přesto je budeme kupovat i nadále, protože nám zpříjemní náš domov. Plyšová postavička čehokoli rozhodně oživí náš obývák, popřípadě pobaví umístěná třeba vedle té naprosto zbytečné televize.